5. 11. 2010
Michaela Vašků
Ahoj M. Rád bych ti položil několik otázek, které se budou týkat nejen tvého působení v TO, ale i v jiných oborech rožnovské ZUŠky. Na úvod bych se tě chtěl zeptat: V kolika letech jsi začala chodit do TO? Kdo tě k tanci potažmo i k jiným aktivitám do ZUŠ přivedl?
Do tanečního oboru v Rožnově pod Radhoštěm jsem začala chodit, když mi bylo asi 9 let. Později jsem ještě dělala chvíli step a před ním gymnastiku. K tanci, ale i k ostatním aktivitám v rožnovské ZUŠ, mě přivedla moje maminka, za co jsem jí doposud vděčná.
Jak jsi vnímala atmosféru vystoupení z pohledu tanečnice? Co jsi tehdy cítila, když jsi stála na jevišti před stovkami diváků? Mívala jsi trému?
Trému před baletním vystoupením jsem rozhodně nikdy neměla. I díky tomu, že jsme vždy vystupovali jako "skupina", a i když se někdy někomu menší chybička vloudila, vždycky se to ztratilo v davu. Jinak atmosféra v zákulisí byla vždy velmi přátelská a rodinná. Vzpomínám si, že nás tehdy ve dvou malých šatnách bylo asi čtyřicet a vždycky byla sranda.
Je známo, že jsi v letech 2004 a 2005, spolu s tvým mladším bratrem, uváděla vystoupení našeho TO. Jak jsi vnímala atmosféru vystoupení z pohledu uvaděčky? Jaké byly přípravy na uvádění a kdo vymýšlel "uváděčky" k jednotlivým tanečním číslům?
Ano, je pravda, že jsem dvakrát uváděla vystoupení našeho tanečního oboru. “Uváděčku“, stejně jako ke všem ostatním akcím rožnovské ZUŠ i mimo ní, sestavuje vždy moje maminka, která je pak taky vždycky na vystoupení s námi, radí nám a "diriguje" veškeré naše počínání na jevišti. Rušná atmosféra za oponou byla vždy perfektní. S úsměvem na rtech jsme s bráškou sledovali, jak tanečnice svá vystoupení prožívají a jak nervózně vyčkávají, než právě ony zazáří na onom “jevišti slávy“.
Vzpomeneš si na některého vyučujícího, který tě v TO učil? Čemu tě přesně naučil a za co si mu vděčná?
Vzpomínám si na pana korepetitora Josefa Navrátila. Za co jsem mu dodnes vděčná je to, že nás naučil vnímat rytmus tak, že se jsme jej brzy brali jako něco naprosto přirozeného, co je naší součástí.
Jaké další obory jsi v ZUŠ Rožnov p.R. navštěvovala? Pohybuješ se v těchto uměleckých oborech dodnes? Věnuješ se jím dál?
V rožnovské ZUŠ jsem dělala tanec, navštěvovala jsem výtvarný a dramatický obor, chvíli i zpěv, ale hlavním mým koníčkem zde byl a je klavír. Ten navštěvuji již 15. rokem a dosud v pátek po škole, kterou studuji ve Zlíně, dojíždím na hodinu k úžasné paní učitelce Libuši Pavelčákové. Ta mi vštípila nejen lásku k hudbě, ale naučila mě hodně věcí, které jsou pro život důležité a s hudbou nijak nesouvisí. Procestovali jsme spolu spoustu soutěží a i díky klavíru jsem si mohla zařídit brigádu v rožnovském hotelu Eroplán, kde jsem po večerech hrála hotelovým hostům pro radost.
Doporučila bys tanec či jiné umělecké odvětví i tvým dětem?
Určitě bych byla ráda, kdyby mé děti dělaly nějaký sport. Nemusí to být zrovna tanec, může to být třeba tenis, fotbal, volejbal…cokoliv. Určitě bych je přihlásila na hodiny klavíru, či jiného hudebního nástroje, a pokud budou mít talent pro výtvarnou činnost, tak i tam. Aby si v pozdějším věku mohly zvolit právě takový životní směr, který by samy chtěly. Ale trošku teď předbíháme, necháme se překvapit.