30.4. 2010

Markéta Mičkalová

Ahoj M. Rád bych ti položil otázky týkající se tvého působení v TO ZUŠ Rožnov p.R. Úvodem bych se tě chtěl tedy zeptat: V kolika letech si začala docházet do našeho TO a kdo tě k baletu v ZUŠ přivedl?

S baletem jsem začala tuším že v 6. třídě ZŠ. Byla to moje spolužačka Zdenička Maťová, která mě do TO rožnovské ZUŠky vzala, jakože se můžu jít podívat do hodiny, no a mě se to líbilo a bylo vymalováno...

Čtenáře by jistě zajímalo kolik let jsi docházela do TO ZUŠ Rožnov p.R.? Za tuto dobu si jistě vystoupila ve větším množství choreografií. Která z nich byla tvé oblíbená a na kterou z nich třeba dodnes vzpomínáš?

Do TO ZUŠ Rožnov p.R. jsem chodila tři nebo čtyři roky. Nejvíc se mi asi líbila choreografie na píseň z filmu Piti piti pa, protože ta byla originální... poprvé jsem na sobě měla kimono, bohužel už si nepamatuji jaký pásek jsem k němu dostala...

Účastnila jsi se s tanečním kolektivem nějaké okresních soutěže nebo přehlídky? Jak na tuto akci vzpomínáš?

Na jedné jsem byla, a to na Krajské přehlídce scénického tance mládeže a dospělých v Šumperku, která se konala v dubnu roku 2004. Tančili jsme tam tehdy choreografii na píseň Moře v hoře od skupiny Kryštof a získali jsme ocenění za volbu kostýmů.

Na kterou událost spojenou s docházkou do našeho TO vzpomínáš?

Nebyla jsem zrovna moc ten typ, který by se rád “promenádoval“ před davem lidí, takže některých vystoupení jsem se neúčastnila, pouze těch závěrečných. Jinak se mi nejvíce vrylo do paměti, jak jsme nacvičovali pravě již zmiňované Piti piti pa, byla to sranda.

Jaké máš vzpomínky na vyučující - choreografy a korepetitory? Čemu tě jednotliví vyučující v TO naučili?

Paní učitelka Jana Hofmanová je člověk na správném místě, byla hodná a měla dobré nápady, jinak na korepetitory si ani moc nepamatuji. Pokud si pamatuji tak “elektronika“ převažovala, jeli jsme hodně z CD. Jinak nevím, co se týká pohybového rozsahu tak ten jsem měla z gymnastiky. Naučili mě ale trochu vnímat hudbu při tanci, mám totiž hudební sluch.

Jak si vnímala atmosféru vystoupení? Co jsi tehdy cítila?

Jak už jsem říkala, nemám ráda davy, takže jsem z těch vystoupení byla i nebyla nadšená, bavila mě příprava, ale pak už jsem jenom chtěla ať už to mám za sebou (...bez nějakých pádů na jevišti).

Důležitým aspektem ve výuce v TO je počet tanečníků ve skupině (v ročníku). Kolik tanečnic bylo s tebou v ročníku? Jaké jste měly k sobě vztahy?

Bylo nás tehdy asi kolem deseti i se mnou. Chodila jsem tam krátce a přišla jsem defacto do kolektivu, kde už se všichni znali, ale vzali mne normálně. Jinak to bylo v pohodě.

Existuje něco co bys na TO rožnovské ZUŠ vyzdvihla?

Nevím jak to tam funguje teď, ale kdysi asi to, že všichni byli strašně přátelští... což myslím přetrvalo až dodnes.

Co ti působení v našem TO dalo do života?

Tak to nevím... z každé činnosti, kterou člověk dělá, si něco odnese... jak kladného tak záporného.

Myslíš si že je korepetitor pro tanečníka nepostradatelný? Co by měl tanečníka naučit?

Asi by ho měl naučit jak se sladit s hudbou, ale nerada to říkám, ale bez techniky už v dnešní době nejde skoro nic, takže hodně je jejich doprovod nahrazován CD.

Na závěr interview můžeš čtenářům něco vzkázat

Pokud má někdo děti a nechce aby jen seděly u videoher, počítače nebo u TV, tak myslím, že tanec je dobrá volba. Člověk se seznámí s novými lidmi, vyblbne se a udělá pro sebe něco dobrého. Tanec je i společensky důležitý, určitě se každý někdy ocitne na nějakém plese nebo diskotéce a bude mít taneční průpravu a "prostě nebude tam stát jak kůl v plotě".