Alena Trčková

Ahoj Aleno, dovol mi, abych ti položil otázky, které se budou týkat tvého působení v TO ZUŠ Rožnov p.R. Na úvod bych se tě rád zeptal: V kolika letech jsi s tancem v TO ZUŠ Rožnov p.R. začala? Jaké jsou tvé první vzpomínky na TO?

Do TO jsem se dostala před první třídou, čili v roce 1999, kdy mě bylo 6 let. Zápis (talentová zkouška) byl pro mě "velký" den, byla jsem strašně nervózní. Šla jsem tam s mamkou a chtěla jsem se tam strašně dostat, i když jsem pořádně nevěděla do čeho jdu. V ročníku byl jeden kluk, což bylo fajn, ale většina holek se ho bála. Všichni jsme byli soutěživí a snažili se být co nejlepší ve vytleskávání not, abychom se naučili cítit rytmus a pracovat s hudbou.

Kolik let jsi docházela do TO? Za tuto dobu jsi vystoupila ve velkém množství choreografií. Která z nich byla tvá oblíbená?

V TO jsem byla deset a půl roku, bohužel jsem nemohla dochodit ještě rok a půl, abych se stala absolventkou II.stupně. Skončila jsem ze zdravotních důvodů a také díky časové náročnosti studia na střední škole. Nejraději vzpomínám na choreografii "Spáči'', kde jsme měli jako kostýmy pyžama, rozcuchané účesy a polštářky. Byla to taková parodie a tančili jsme to na vážnou hudbu. My jsme se vyblbli a publikum se pobavilo.

Jaké máš vzpomínky na spolutanečníka a spolutanečnice z tvého bývalého ročníku? Jaký jste byli ročník?

V našem ročníku se lidé docela dost střídali, ale zdravé jádro přežilo . Nebyl tam myslím nikdo, kdo by z našich řad nějak výrazně vyčníval a byli jsme dobrý kolektiv. Měli jsme tam jednoho kluka, již zmiňovaného Aleše Krátkého, který to tam tak příjemně oživoval a mimo jiné byl také velice talentovaný, což prokazuje nyní studiem v Tanečním Centru Praha. Byli jsme považováni za silný a pracovitý ročník, což se projevovalo na nejrůznějších tanečních soutěžích a na úspěších.

Které prvky byly tvé oblíbené? Který z tanečních stylů ti byl nejbližší?

Nejraději jsem měla párový moderní tanec, kde jsem sice většinou díky své výšce zastávala spíše "mužské role", ale to mi vůbec nevadilo. Právě naopak. Ráda jsem vymýšlela co nejsložitější prvky, ale málokdo měl odvahu je předvádět na jevišti, takže ne všechny se realizovaly. A jak už jsem říkala, také mě velice lákaly vtipné choreografie, kde se dalo vyřádit .

Měla jsi nějaký taneční vzor, oblíbený film s taneční tématikou či muzikál?

Taneční vzor jsem neměla, ani jsem o tom moc nepřemýšlela, protože jsem věděla, že tancem se živit nebudu. Jako malá jsem ale měla ráda filmy Hříšný tanec, Honey a muzikál Bídníci.

V roce 2009 jsi účinkovala spolu s některými našimi tanečníky na festivalu soudobé taneční tvorby "TANEC 2009". Jaké máš vzpomínky na tuto událost? Účastnila jsi se spolu s tanečním kolektivem okresních soutěžních přehlídek TO? Jaké máš na ně vzpomínky?

Festival "TANEC 2009" byla skvělá akce, které jsem se mohla zúčastnit. Výjimečně jsem i měla trému, ale naše choreografie se nám podařila. Měla jsem z ní dobrý pocit, opravdu jsme byli "jedno tělo a jedna duše". Považuji to za takovou naší malou velkou premiéru. Také jsme se účastnili každé tři roky okresní soutěže TO na Vsetíně, což znamenalo spousty práce a potu, ale většinou jsme byli mezi oceněnými . Byla tam vždy skvělá atmosféra.

Za dobu tvého působení v TO jsi prošla několika davovkami. Jak jsi davovky prožívala a jak se podle tvého názoru líbí publiku?

Společná choreografie v čele s absolventy je vždy nejočekávanější. Hodně tam působila síla davu, takže už se nikdo nestyděl. Všichni tančili jak to cítili a oddechli si, že už je konec . Vždy nás ještě podpořilo publikum, takže mám stále v hlavě takové střípky štěstí a úsměvů.

Jak jsi vnímala atmosféru vystoupení? Prozraď čtenářům co se odehrává v zákulisí?

Vystoupení byly vždy taková odměna za celoroční dřinu. Všichni jsme se na něj neuvěřitelně těšili. V zákulisí byly vždycky zmatky a spěch – taneční čísla byly rychle po sobě, ale těch pár minut na jevišti za to rozhodně stálo.

Popiš čtenářům pocity, které jsi prožívala při tanci. Trpěla jsi někdy trémou při vystoupeních?

Při tanci musela být velká soustředěnost a dobrá paměť. Ale hlavně se při něm usmívat . Já naštěstí nejsem trémistka, spíše naopak, takže když mě v roce 2009 potkalo sólo na choreografii k písni Mercy od zpěvačky Duffy, tak jsem byla ve svém živlu.

Jedna z posledních otázek se bude věnovat vyučujícím v našem TO. Čemu tě jednotliví kantoři naučili a za co jsi jim vděčná?

Výukou mě provázeli korepetitoři Martina Šrámková a Josef Navrátil, kteří mi dali perfektní základy v cítění hudby a znalosti not, ze kterých jsem těžila na cele základní škole. Dále paní učitelka Jana Hofmanová a pan ředitel Petr Hofman, kteří mě toho spoustu naučili a dali mi obrovské zkušenosti. Tímto bych jim i chtěla poděkovat za jejich trpělivost.

Co ti dalo do života působení v TO?

TO mi dal základy v klasickém tanci, moderním tanci, lidovém tanci a stepu. Dal mi hodně kamarádů, zkušeností a skvělých zážitků.

Na závěr interview máš možnost čtenářům našich stránek cokoliv vzkázat.

Nechte své děti realizovat, je to nejlepší možnost, kterou jim můžete dát.