8. 2. 2010

Lucie Petruželová

Ahoj L. Rád bych ti položil otázky týkající se tvých taneční začátků, tance obecně a v neposlední řadě tvého působení v TO ZUŠ Rožnov p.R. Mohla bys čtenářům stránek prozradit v kolika letech jsi s tancem v ZUŠ Rožnov p.R. začala a jaké máš první vzpomínky na TO?

S tancem v ZUŠ Rožnov p.R. jsem začala, když mi bylo asi 6 let. Pamatuji si, že jsme se šli do ZUŠ podívat s naší školkou. Nejvíce ze všeho si asi pamatuji vytleskávání rytmu s panem učitelem Josefem Navrátilem, protože mi to skoro vůbec nešlo.

Kolik let působíš v TO ZUŠ Rožnov p.R.? Na které choreografie ráda vzpomínáš a na které nezapomeneš?

Tancuji zhruba desátým rokem. V paměti se mi dochovaly hlavně choreografie na písně od Jaromíra Nohavici-Strakapoud, od Karla Černocha-Snídaně v trávě a hlavně choreografii na píseň Otevřte sa mraky. Na tyto písničky se choreografie dobře vymýšlely a bylo příjemné na tyto písně tancovat. Samozřejmě všechny choreografie, které jsme měly, byly super a ráda na ně na všechny vzpomínám. Každá měla něco do sebe.

Účastnila jsi se s tanečním kolektivem některé významné taneční akce? Jaké máš vzpomínky na tuto událost?

Ano, účastnily jsme se zatím jednoho tanečního festivalu. Byl to festival TANEC 2009, který se konal 5. a 6.6.2009 ve Valašském Meziříčí na nádvoří zámku Žerotínů, a tancovaly jsme tam právě na skladbu Otevřte sa mraky. Mám na to úžasné vzpomínky, protože to bylo poprvé, co jsme tancovaly jinde než v Rožnově a navíc pod „širým nebem“. Bylo to bezvadné, být jednou z těch, kdo se ten večer objevil na jevišti. Byla to příjemná změna.

Popiš čtenářům pocity, které prožíváš při tanci. Co se v tobě odehrává?

Nedá se říct, že bych myslela na konkrétní věc - vlastně nemyslím na nic. Jen se snažím to správně prožít a určitě si to patřičně užívám. Uvolňuje mě to, a když se nejedná zrovna o nějaké vystoupení, dá se říct, že to beru jako odreagování a cítím se skvěle.

Jaké jsou tvé oblíbené taneční prvky? Jaké další druhy tance jsou tvému srdci nejbližší?

Nemám nějaké určité oblíbené prvky - vlastně mi vůbec nijak nezáleží na tom, co zrovna tancuji. Hlavní je, že tancuji a baví mě to. O něco více mě baví moderní tanec než ten klasický, protože je více uvolněnější. Ale klasický tanec má také něco do sebe, a když ho zatančí profesionál, tak se mi to líbí opravdu moc.

Máš nějaký taneční vzor nebo oblíbený film s taneční tématikou?

Taneční vzor nemám žádný, dá se říci, že jediným vzorem pro mě vždy byla paní učitelka Jana Hofmanová, protože nás opravdu vedla už odmala a stala se pro mě určitým vzorem. Oblíbených filmů s touto tématikou je hodně - vlastně se mi líbí skoro každý ve kterém je trochu hudby a tance.

Jak vnímáš atmosféru vystoupení? Prozraď čtenářům jak každoročně probíhají přípravy na vystoupení? Co se odehrává v zákulisí? Jak ty sama prožíváš tyto přípravy a vystoupení samotné?

Období vystoupení mám nejraději - už odmala. Když jsem byla malá, pozorovala jsem ty velké tanečnice a chtěla být na jejich místě. Teď, když už jsem jedna z nich, to ani nevnímám, ale strašně mě to všechno okolo baví. Od samotných zkoušek, až po ten úplný a někdy dojemný závěr. Okolo toho všeho je vždycky velký ruch a nervozita, ale každý rok se to skvěle zvládne a vystoupení nikdy nemají chybu. V zákulisí vždy probíhají velké přípravy, než to všechno začne, a pak už se jen střídají kostýmy a účesy. Já osobně jsem vždy nervózní, ale jakmile vyjdu na jeviště, je to pryč a je až neuvěřitelné, jak rychle ten čas tam utíká. Než se člověk naděje, už se klaní, a tak to uteče nepopsatelně rychle.

Pravou rukou choreografa je korepetitor. Vysvětli čtenářům jeho důležitost. Co tanečníka naučí? Je i v současné moderní době pro tanečníka stále tak důležitý a potřebný jak kdysi? Jak ty jsi ho vnímala?

Důležitý určitě je, protože je to hlavně korepetitor kdo naučí vnímat rytmus, který je hodně důležitý. Doteď jsem vděčná za to, co nás tenkrát naučili, protože je to opravdu nesmírně důležité, jak rytmus tak počítat doby, aby vše přesně vycházelo. A myslím, že důležité je to i dnes do jakéhokoliv druhu tance.

Jedna z posledních otázek se bude věnovat choreografům a korepetitorům působících v TO ZUŠ Rožnov p.R. Čemu tě jednotliví vyučující naučili a za co jsi jim vděčná?

Tak určitě paní učitelce Janě Hofmanové jsem vděčná za úplně všechno, týkající se tance, protože mě naučila opravdu moc a vždy nám vymyslela skvělé choreografie, které se moc dobře tancovaly a bavily mě. Potom samozřejmě paní učitelce Martině Šrámkové, která s námi měla trpělivost, když jsme se učily noty - někdy to totiž moc nešlo, hlavně mě. No a potom taky panu učiteli Josefu Navrátilovi, který nás v této oblasti not a rytmu zdokonalil.

Předposlední otázka se týká tance a tvé budoucnosti. Chtěla by ses tanci věnovat i v budoucnosti? Doporučila bys ho i tvým dětem?

Když jsem byla menší měla jsem sen, že bych se jím určitě živit chtěla a chtěla jsem jít taky na konzervatoř, ale teď už to vidím jinak. Tanec mě nesmírně baví a hodně často uklidní od problémů apod. Bylo by skvělé se jím živit, ale nevím, jestli bych měla na to dostat se až tak daleko. Svým dětem tu šanci určitě dám, aby si to také mohli vyzkoušet. No a až jednou budu opouštět TO ZUŠ v Rožnově p.R. bude to pro mě hodně smutné, se s tím vším rozloučit, protože přece jen je to už nějaký ten rok a bude mi to hodně chybět.

Na závěr interview máš možnost čtenářům cokoliv sdělit.

Tak asi jen to, že pokud někdo z vás má chuť tanec zkusit, ať do toho určitě jde, protože já jsem moc šťastná za to, že tuhle věc v životě můžu dělat a určitě to tvoří velkou podstatnou část mého života. A budu na všechno v TO s láskou vzpomínat.