O Tanečním oboru

 

 

 

 

Skoro každé dítě, které navštěvuje taneční obor říká,

 

že chodí do baletu.

 

Pod slovem balet si však většina lidí představí tanečnici v

 

růžové sukýnce a baletními špičkami na nohou.

 

Už tento fakt některé rodiče odradí, neboť ne všichni chtějí mít

 

dceru/syna baletkou/baletním tanečníkem.

 

Proto bych Vám chtěla přiblížit výuku tanečního oboru.

 

 

 

 

Hodinu začínáme rytmikou, protože rytmické cítění

 

je nedílnou součástí tance.

 

Korepetitoři seznámí žáky se základními hudebními

 

pojmy a rytmy formou písní i v pohybu.

 

U nejmenších žáků navíc i formou obrázkových not,

 

které jsou pro zapamatování jednodušší.

 

 

 

 

Nástrojem pro tanečníka je tělo, proto kultura pohybu je 

 

nedosažitelná bez správného a vzpřímeného držení těla.

 

Pro děti je však velmi nesnadné zvládat ihned

 

koordinovaný pohyb celého těla,

 

proto začínáme postupně jako ve škole.

 

Nejdříve se učíme písmenka, potom tvoříme slabiky,

 

slova a nakonec celé věty.

 

Výsledek se ovšem nedostaví ihned,

 

ale neustálým opakováním a upozorňováním se

 

správné držení těla pomalu stává samozřejmostí.

 

Principem opakování a procvičování

 

navíc roste kvalita provedení prvků.

 

 

 

Cvičení u tyče

 

 

Po rytmice následuje cvičení u tyče,

 

které je nedílnou součástí nejen výuky klasického tance,

 

ale hlavně pomáhá tanečnicím a tanečníkům udržet

 

rovnováhu při zvládání tanečních prvků a kroků.

 

Výborně tak slouží k přípravě cvičení na volnosti.

 

 

 

 

Cvičení na koberci

 

V lehu na zádech, nebo v jiných polohách,

 

si děti uvědomují správné držení těla a mohou

 

si to ověřit přítomností země.

 

Tělo má navíc lepší stabilitu.

 

Při cvičení na koberci provádíme i posilovací

 

cviky zaměřené na různé partie těla.

 

 

 

 

Jednotlivé předměty

 

 

Taneční průprava

 

 

V přípravné taneční výchově rozvíjí správné držení těla,

 

koordinaci, prostorové a hudební cítění.

 

Postupně se zvyšuje celková pohyblivost

 

páteře a kloubů, pružnost, ohebnost a obratnost.

 

Písně, které se děti naučily v rytmice,

 

zpracováváme do dětských tanců a tanečních her.

 

 

Klasická taneční technika

 

 

Upevňuje správné držení těla, zdokonaluje

 

pohyby dolních a horních končetin.

 

Učí pohybové kázni, vytrvalosti a vůli.

 

Je to základní stavební kámen každého

 

tanečníka a téměř všechny formy tance ho využívají,

 

např. balet, moderní tanec, společenský tanec, krasobruslení atd.

 

 

 

 

Po zvládnutí klasické taneční techniky je v hodinách

 

rozšířeného vyučování zařazována i výuka tance na špicích.

 

 

 

 

Současný tanec

 

 

Pomocí různých technik (Limon, Graham, Duncan, ad.)

 

rozvíjí taneční techniku, dynamiku,

 

práci s centrem (oblast břicha a bederní páteře),

 

prohlubuje prostorové a hudební cítění.

 

 

 

Lidový tanec

 

 

Učí zvládnout základní kroky a formy českých a moravských

 

tanců a tanečních her.

 

 

Step

 

 

Je zařazen ve vyšších ročnících a seznámí

 

žáky s afroamerickým stylem provedení tance.


 

 

 

 

 

 


Cvičební úbor a úprava vlasů

před zahájením hodiny

 

Pro učitele i žáka je velmi důležitý cvičební úbor,

 

který umožní sledovat práci svalů při jednotlivých pohybech,

 

kontrolovat pohyb dolních a horních končetin a držení zad.

 

Tanec je také o estetice, proto mají děti stejné dresy,

 

které můžeme i na závěrečné vystoupení

 

použít jako součást kostýmů.

 

 

 

 

Děti cvičí bez cvičební obuvi,

 

protože bosá noha získává daleko

 

větší citlivost a více prospívá k vypracování

 

dobře klenutého nártu.

 

 

 

 

 

 

Vlasy je potřeba mít upravené a při cvičení

 

nesmí zakrývat tvář a linii šíje a ramen.

 

Neupravené padají do očí a ruší při tanci,

 

navíc vytvářejí zlozvyky,

 

jako neustálé pohazování hlavou apod.
 


 

 

Cílem tanečního oboru je dát dětem základy, 

 

které potřebuje každý tanečník,

 

ať už se věnuje jakémukoliv typu tance.

 

Zkušenosti z tanečního oboru najdou

 

navíc uplatnění v různých životních situacích,

 

i když se mu člověk dál nevěnuje.