Michaela Hronková

Ahoj Michaelo. Dovol mi, abych ti položil otázky, týkající se tvého působení v našem Tanečním oboru. Mohla bys prosím mě i všem čtenářům našich stránek prozradit: Kdo tě přivedl k tanci do TO? Jaké jsou tvé první vzpomínky na TO?

Byla to mamka. Začalo to nějakými talentovými testy už ve školce. Nejdřív jsem zkusila gymnastiku, ale ta mi nevyhovovala, tak jsem po čase zkusila tanec v ZUŠ. A taky do TO chodila spolužačka ze základní školy Adéla Zavadilová. Talentovou zkoušku si popravdě vůbec nepamatuji, asi jsem byla až tak nervózní.

Kolik let jsi docházela do TO? Za tuto dobu jsi vystoupila ve velkém množství choreografií. Které z nich byly tvé oblíbené a na které dodnes ráda vzpomínáš?

Do TO jsem docházela celkem 5 let. Z množství choreografií, se kterými jsme vystupovaly, se jen těžko vybírá. Mezi moje nejoblíbenější patří: Yann Tiersen: Comptine D’un Autre Ete, závěrečné nezapomenutelné Jeřabiny a Cry my a river. Když si pustím třeba tu poslední, tak se mi, i po těch téměř pěti letech půstu od tance v TO, vybaví některé kroky a útržky choreografie.

Jaké máš vzpomínky na spolutanečnice z tvého bývalého ročníku? Jaký jste byly ročník?

K holkám jsem přišla až ve 3. ročníku, přeskočila jsem ty předcházející – zřejmě jsem tenkrát na talentové zkoušce byla úspěšnější než jsem sama tušila . Ty začínající vztahy byly tím pádem komplikované, ale paní učitelka Jana Hofmanová mi hodně pomohla a většina holek byly taky ochotné mi pomoci dostat se do jejich tanečního tempa.

Které prvky klasického, současného či lidového tance byly tvé oblíbené? Které z tanečních stylů ti byly nejbližší?

Tanec mě baví všeobecně, ale v ZUŠ mě bavila nejvíc moderna. Klasický tanec měl ale také svoje kouzlo. V moderně člověk uvolnil myšlenky a jen si užíval tanec, oproti tomu v klasice se musel spíš soustředit, aby vše vypadalo tak, jak má.

Měla jsi nějaký taneční vzor, oblíbené taneční dílo, film s taneční tématikou či muzikál?

Mezi ty, které jsem poznala osobně, patří hlavně paní učitelka Jana Hofmanová. Oblíbené taneční filmy mám jednoznačně Flashdance a oba díly Hříšného tance. Po každé když ty filmy vidím, mám chuť tančit s herci.

Zúčastnila jsi se spolu s tanečním kolektivem okresních soutěžních přehlídek TO? Jaké máš na ně vzpomínky?

Zúčastnily jsme se taneční soutěže ve Vsetíně a to hned ve 3. ročníku, jak jsem nastupovala. Bylo to pro mě, jako pro začátečníka, hodně náročné, ale ta nervozita se mísila s takovým tím zvláštním pocitem potěšení, který určitě znají všichni, kteří prošli ZUŠ. Po čtyřech letech jsme opět absolvovaly stejnou soutěž, opět ve Vsetíně, a pocity byly velmi podobné. A samozřejmě jsme každý rok vystupovaly v Janíkově stodole, kde to taneční atmosférou vždy jen dýchalo.

Za dobu tvého působení v TO jsi prošla několika davovkami. Která z nich byla pro tebe nejlepší? Jak probíhaly jejich nacvičování?

Všechny byly super, ale nejlepší byla asi Chocolate. Bylo ale náročné ukočírovat tolik tanečníků v tak malém prostoru a tančit tak, abychom si vzájemně nepřekáželi .

Jak jsi vnímala atmosféru vystoupení v Janíkovce? Jak jsi prožívala přípravy na vystoupení a vystoupení samotné? Prozraď čtenářům co se odehrává v zákulisí?

Nacvičování v tanečním sále bylo náročnější, hlavně při větším množství lidí, a když jsme pak zkoušeli přímo v Janíkově stodole, sami jsme se kolikrát divili, jaký to je až neuvěřitelný rozdíl. V oblibě jsme měly nakukování ze zákulisí na jeviště dírkami v obrovské oponě a pozorovaly jsme vystoupení před námi.

Popiš čtenářům pocity, které jsi prožívala při tanci. Co jsi cítila? Trpěla jsi někdy trémou při vystoupeních?

Tréma ta mě bohužel provázela po každé a nedalo se říci, že s přibývajícím věkem a zkušenostmi by to bylo lepší. Snažila jsem se to řešit co největším vcítěním do hudby, jen člověk při tom musel dávat pozor, aby se nespletl. Ale to se stalo aspoň jednou každé z nás.

Čemu tě jednotliví kantoři naučili a za co jsi jim vděčná?

Paní učitelka Jana Hofmanová byla velkou oporou a vzorem všem a mě samozřejmě taky. A hlavně měla s námi někdy až neskutečnou trpělivost a snahu vysvětlit některé choreografie znovu a znovu. Paní učitelka Martina Šrámková a pan učitel Josef Navrátil nám pomohli hlavně v začátcích, kdy jsme vytleskávali a poskakovali podle not . Pak se nám už skákalo a tančilo mnohem lépe.

Co ti dalo do života působení v TO? Jak na něj vzpomínáš? Doporučila bys náš TO rodičům možných zájemců o výuku?

TO bych doporučila určitě snad každému, komu říká něco hudba a tanec. Člověk se zde lehce najde. Když jsem na konci základní školy odcházela z TO, bylo to hodně těžké. Většinou jsem se na hodiny těšila a najednou člověk zjistí, jak moc mu tanec chybí, když necvičí a netančí alespoň 2krát do týdne.

Kolik let si docházela do rozšířeného vyučování klasického tance? Co ti na klasickém tanci učarovalo? Jak hodiny rozšířeného vyučování probíhaly?

Hned od začátku nástupu jsem tam nechodila, to přišlo asi o 1 nebo 2 roky později. Na vystoupeních jsem viděla starší holky, jak tančily klasický tanec, který na mě působil velmi vznešeně a tak jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám. Navíc jsme v těchto pátečních hodinách byly smíchány i s jinými (hlavně staršími) ročníky. A tudíž jsme měly vzory přímo na očích.

Na závěr interview máš možnost čtenářům našich stránek cokoliv vzkázat.

Tanec není jenom o tom pohybovat se podle hudby. Je to o tom co a jak se cítíte, jakou máte náladu a při hromadném vystoupení záleží i na souhře dalších tanečníků. A pokud něco takového hledáte, určitě navštivte TO v ZUŠ v Rožnově.