4. 6. 2012

Ingrid Plánková

Ahoj Ingrid, dovol mi, abych ti položil otázky, které se budou týkat tvého působení v Tanečním oboru ZUŠ Rožnov pod Radhoštěm.Úvodem bych se tě chtěl zeptat: V kolika letech jsi s tancem v TO začala? Kdo tě přivedl k tanci do TO?Jaké jsou tvé první vzpomínky na TO? 

Zdravím všechny čtenáře! K tanci mě to táhne už od dětství, ale do TO jsem začala chodit teprve až v 7 letech. Nedokážu přesně určit, co mě k tomuto rozhodnutí přivedlo, ale nejspíš to byla touha vyjádřit mé pocity a emoce tancem. Moje první vzpomínky na TO jsou víceméně zastřené. Bylo to už hrozně dávno, ale předpokládám, že mě to bavilo, jinak bych tam asi přestala chodit. 

Kolik let již docházíš do TO? Za tuto dobu jsi vystoupila ve velkém množství choreografií. Které z nich byly tvé nejoblíbenější a na které dodnes ráda vzpomínáš?

TO navštěvuji již 9 let. Za tu dobu jsem se protancovala už mnoha choreografiemi. Všechny se mi líbily, ovšem úplně nejoblíbenější jsou z roku 2012 Lízátko, Mrazík a Jeřabiny. Strašně se mi líbily kostýmy a použité prvky. Choreografie Lízátko byl step. Step se mi vždycky strašně líbil, a tak se tato choreografie okamžitě zařadila na žebříček mých nejoblíbenějších vystoupení. Mrazík bylo doposud, podle mého názoru, naše nejpovedenější taneční divadlo, ve kterém jsem měla možnost ztvárnit roli Nastěnky. No a nakonec Jeřabiny. Z tohoto vystoupení jsem obzvláště nadšená. Vždycky byl můj sen zatančit si v této choreografii, a jsem velice ráda, že se mi to splnilo. 

Které prvky klasického nebo současného tance či stepu jsou tvé oblíbené? Které z výše uvedených tanečních stylů ti jsou nejbližší?

S mými oblíbenými prvky to bude trošičku problém. Je jich strašně moc a jejich provedení je těžké popsat. Ale v klasice a současném tanci, který mi je nejbližší, jsou to především skoky, protože vypadají efektně. Ve stepu je můj oblíbený prvek ,,pletýnka“.

Jaké pocity zažíváš při tanci? Co se v tobě odehrává?

Při tanci mě doprovází nepopsatelně mnoho pocitů. To záleží hlavně na tom, o jaký tanec či choreografii se jedná, jestli mám k ní nějaký vztah a podobně. 

Máš nějaký taneční vzor?

Je zajímavé, že když se řekne „taneční vzor“, tak mě nikdo konkrétní nenapadne. Možná je to tím, že vlastně žádný takový vzor nemám. V tanci si jdu svou vlastní cestou. Nechci se nikomu podobat. Chci být svá.

Zúčastnila jsi se spolu s tanečním kolektivem okresních přehlídek TO? Jaké máš na ně vzpomínky?

Tento rok jsme s TO navštívili taneční soutěž na Vsetíně. Musím přiznat, že to pro mě byla opravdu velká zkušenost. A za naše choreografie jsme si přivezli spoustu krásných ocenění. 

Za dobu tvého působení v TO jsi prošla několika davovkami. Jak probíhaly jejich nacvičování? Které z nich byly pro tebe nejlepší?

Jéé davovky. Ty se nacvičují obvykle jako poslední. Ale velice důležitý je výběr písničky. Musí být rytmická a chytlavá. Pak jsou diváci nadšeni. Mě osobně se nejvíce líbila davovka na písničku Lucky z roku 2010, jelikož jsem tehdy absolvovala I. stupeň. 

Jaké máš pocity z provedení choreografií? Trpěla jsi někdy trémou při vystoupeních?

Já jsem sice známá trémistka, ale u tance tréma ze mě opadne v momentě, co se rozezní tóny, a já vstupuji na jeviště v záři reflektorů……promiňte, nechala jsem se unést. Tady aspoň vidíte, co se mnou tanec dělá. 

Jak vnímáš atmosféru Vystoupení TO ZUŠ Rožnov p.R. v Janíkově stodole? Co vše se skrývá za přípravami vystoupení? Co se odehrává v zákulisí? Jaký je pro tebe osobně ten nejlepší zážitek nebo moment z vystoupení?

Je zajímavé, že každým rokem je atmosféra jiná. Co ale zůstává stejné je, že celý rok nacvičujeme a připravujeme se na závěrečné vystoupení, a když to přijde, to ani pořádně nestačíte zaregistrovat. Strašně rychle to uteče. V zákulisí panuje většinou klid, pohoda a dobrá nálada, ale také nervozita. A vše je to doprovázeno takovými tím: „Jó, už jen 3 čísla, a jdeme na jeviště my!” Nejlepší zážitek je pro mě, při výborně provedené choreografii, bouřlivý potlesk diváků. 

Které události spojené s docházkou do TO byly pro tebe něčím významné?

Takové ty události, jako je Den hudby a podobně, moc neřeším. Jako, ráda si na takových akcích zatančím, o tom žádná, ale pro mě je nejdůležitější a nejvýznamnější závěrečné vystoupení, protože to je nejkouzelnější období.

Čemu tě jednotliví kantoři naučili a za co si jim vděčná?

Tak začneme asi od nejdůležitější osoby, paní učitelky Jany Hofmanové. V nižších ročnících naše choreografie závisely hlavně na ni a na jejich nápadech. Takoví malí „špunti“ asi těžko vymyslí nějakou dobrou choreografii. Vždycky jsem paní učitelku obdivovala, jak má stále nové a nové nápady, nové prvky, které v závěru vypadaly dobře. Nikdy jsem nepochopila, jak někdo může vymýšlet tolik vystoupení a všechny s nádechem originality. To je záhada, která je mi doposud nevyřešenou…. No a nesmíme zapomenout na pana ředitele Petra Hofmana, který učí převážně step. 

Proč je pro tanečníka důležitý korepetitor? Jak ty osobně je vnímáš?

Abych byla upřímná, vždy jsem raději tančila na hudbu například z přehrávače, než na hudbu od korepetitora. Za mé působení v TO jsem poznala dva, v menších ročnících korepetitorku Martinu Šrámkovou, ve starších ročnících korepetitora Josefa Navrátila, na kterého mám, díky letošnímu vystoupení, živější vzpomínky. Jako ročník jsme měli tu čest, zatančit si v choreografii Mrazík s panem Josefem Navrátilem, který dokonale a bezkonkurenčně ztvárnil roli Ivánka. Tohle byl nezapomenutelný zážitek. 

Mohla bys čtenářům popsat, jak se mění úbor tanečníků v průběhu jejich docházky do TO?

Baletní dres. Vzpomínám si, jak jsme se v 1. ročníku těšili, až budeme velké a budeme mít černý dres. Začínaly jsme s bílým, pak přišel modrý a (konečně! ) jsme „zakotvily“ u černého. 

Co ti dává do života působení v TO? Doporučila bys náš TO rodičům možných zájemců o výuku?

TO mi dává především volnou ruku v tvorbě choreografií. Můžu popustit uzdu taneční fantazie. Když vymyslím nějaký nový prvek, ukážu ho holkám a pokud se jim zalíbí, použijeme ho do naší choreografie. Taky je to dobré pro improvizaci či boje s trémou. Když vystupujete na jevišti, před hromadou diváků, nesmíte být nervózní. Snažíte se tedy trému potlačit, tím pádem se hranice, kdy na vás přichází tréma, vzdaluje a nervozita pomalu mizí. Rozhodně bych TO doporučila všem, bez ohledu na to, jestli je to holka nebo kluk. 

Na závěr interview máš možnost čtenářům našich stránek cokoliv vzkázat.

Tančit může každý. Nikde není napsané, že tančit smí jen holky. Tímto chci podpořit a vyzvat všechny kluky (ale i holky samozřejmě), které k tanci něco táhne, aby se nebáli a šli do toho. TO nabízí spoustu možností. Hlavně nepromeškejte svou příležitost, může být jen jedna…