28. 2. 2010

Karolína Němečková

Ahoj K. Rád bych ti položil otázky, které se budou týkat tvých tanečních začátků, tance obecně a také tvého současného působení v TO ZUŠ Rožnov p.R. Na úvod interview bych se tě chtěl zeptat, v kolika letech jsi s tancem v TO začala a kdo ti o tanečním oboru řekl nebo tě k tanci přivedl?

Do tanečního oboru jsem začala chodit v šesti letech. Přihlásila mě do něj mamka, protože ona v dětství taky chtěla tančit, ale neměla možnost a balet se jí vždy líbil tak mě přihlásila, no a mě to chytlo. O TO jsem věděla už předtím, ještě než jsem začala do baletu chodit jsme se chodily dívat na vystoupení.

Mohla bys čtenářům našich stránek prozradit kolik let již docházíš do TO? Za tuto dobu jsi vystoupila ve více choreografiích. Které z nich byly tvé nejoblíbenější a na které dodnes ráda vzpomínáš a nikdy na ně nezapomeneš?

Do TO docházím již šestým rokem. Moc ráda vzpomínám na klasiku s názvem Tak jsme začínaly na hudbu J.Bayera a P.I.Čajkovského. Byla jsem tehdy ve 3. ročníku a byla to moje první klasika. Taky moc ráda vzpomínám na Vesmír a Jarní probouzení, na tyto písně jsme tančily ve 4.ročníku.

Účastnila jsi se s tanečním kolektivem okresní soutěžní přehlídky TO? Jaké máš na ní vzpomínky, jak probíhala a jak jste na ní uspěly?

Ano, byly jsme v loňském roce na okresní soutěžní přehlídce TO na Vsetíně s choreografií Jarní probouzení a získaly jsme 4.návrh na postup do krajského kola. Vzpomínky jsou pěkné, rozhodně to byla zajímavá zkušenost. Začalo to tak, že všechny jsme se oblékaly do kostýmů, česaly a bály se, že jakmile vstoupíme na jeviště zapomeneme úplně všechno...no a najednou byl konec, my se uklonily a bylo to. Potom jsme měly čas sledovat ostatní. Některé čísla byly opravdu vydařené, jiné podle mě míň. Po vyhlášení jsme byly v celku překvapené. Vůbec nás nenapadlo, že dostaneme nějaké ocenění a už vůbec ne návrh na postup.

aké pocity zažíváš při tanci? Co se v tobě odehrává?

To je těžko popsat....většinou se snažím na nic nemyslet a prostě VYPNOUT,

zapomenout na školu a to všechno a relaxovat...na to je tanec super!

Které prvky klasického, moderního či lidového tance patří mezi tvé oblíbené? Které z výše uvedených druhů tance jsou ti nejbližší a proč?

Nejraději mám moderní tanec, konkrétně prvky na zemi, protože při nich se můžu opravdu povolit a uvolnit. Taky mě baví step, sice jsme se moc daleko nedostaly, ale prostě je SUPER. Klasika mě nebaví až tak, ale neříkám že vůbec. Abych to shrnula - já mám prostě ráda tanec jako takový, na tom co tančím mi až tak nezáleží.

Máš nějaký taneční vzor, oblíbený film s taneční tématikou či muzikál?

Film si zrovna žádný nevybavuji...a vzor? Starší holky (z nich je to hlavně Janča Hofmanová – taky jí obdivuji, že s námi má při učení – teď například klasika – tolik trpělivosti) a paní učitelka Jana Hofmanová.

Návštěvníky našich stránek by jistě zajímalo, jak se u tebe v průběhu času vyvíjela případná tréma. Trpěla jsi jí někdy? Co se v tobě odehrává, když každoročně stojíš na reflektory ozářeném jevišti před stovkami diváků?

Tréma naštěstí nikdy nebyla můj problém. Než vyběhnu na jeviště, tak mám trochu strach, že něco pokazím, ale jak začne hrát hudba už je vše OK a já si vystoupení vždy moc užiju.

Následující otázka se bude věnovat choreografům a korepetitorům vyučujícím v našem TO. Čemu tě jednotliví kantoři naučili? Za co jsi jim vděčná?

Jako první jsem poznala korepetitorku paní učitelku Martinu Šrámkovou. Pamatuji si, jak nám vždycky dělala obrázkové noty. Ted' už s ní hodiny nemáme, což je škoda, protože s paní učitelkou je sranda. Pan učitel Josef Navrátil nás občas doprovází na klavír. Rytmiku už s námi moc nedělá, jen občas. No a nakonec paní učitelka Jana Hofmanová, která nás naučila mnoho a za to jsem jí vděčná.

Jak každoročně prožíváš období příprav na vystoupení a vystoupení samotné? Co se odehrává v zákulisí před, v průběhu a po skončení vystoupení? Jaký je pro tebe osobně ten nejlepší zážitek nebo moment z vystoupení?

Přípravy začínají už na sále nacvičováním a zkoušením kostýmů, u kterého se vždy hodně nasmějeme než číslo dáme dohromady tak, aby trochu vypadalo. Na samotném vystoupení panuje docela chaos. Všichni něco hledají...pak to čekání. Mladší holky se snaží krátí si čas hrou Šli tři opice a my, no aspoň já osobně se docela nudím. No a najednou jdeme na jeviště, odtančíme a konec...vždycky mám pocit že konec přišel hrozně rychle .

Předposlední otázka se bude věnovat tvé případné taneční budoucnosti. Chtěla by ses mu tedy věnovat i do budoucna? Doporučila bys ho případně i tvým dětem?

Chtěla bych se tanci věnovat i nadále, ale jen rekreačně. Své děti do baletu určitě přihlásím a doufám, že je to taky bude bavit.

Na závěr interview můžeš našim věrným čtenářům cokoliv vzkázat.

Chtěla bych vám poděkovat za to, že jste si přečetli tento rozhovor a doufám, že jsem vás nenudila. A taky bych vám moc chtěla poděkovat, že na naše vystoupení chodíte v tak vysokém počtu. A hlavně: TANEC JE SUPER!