14. 9. 2009
Aneta Fojtíková
Ahoj A., dovol mi, abych ti položil otázky, které se týkají tvých baletních začátků, baletu obecně a také tvého působení v TO ZUŠ Rožnov p.R.
Předem bych chtěla pozdravit všechny čtenáře. A jsem moc ráda, že ti můžu odpovědět na pár otázek týkajících se baletu.
Úvodem bych se tě rád zeptal, v kolika letech si s baletem začala a kdo ti o něm řekl nebo tě k němu přivedl?
S baletem jsem začala v 6-ti letech. Vlastně jsem k němu přišla díky mé školce, do které jsem chodila. Paní učitelka nás vzala do ZUŠky, kde jsme ukazovali, co všechno dovedeme. Pamatuji si, jak byla mamka nadšená, když přišel dopis ze ZUŠky, že mě přijali do tanečního oboru. Mí rodiče byli rádi, že jsem si našla něco, co mě baví. Každý rok se chodí dívat na naše vystoupení, které se jim samozřejmě velice líbí.
Nejen mě, ale i čtenáře, by velmi zajímalo kolik let už vlastně působíš v TO ZUŠ Rožnov pod Radhoštěm? Za tuto jistě dlouhou dobu jsi vystoupila v mnoha choreografiích. Můžeš nám tedy prozradit, které choreografie byly tvé nejoblíbenější a na které nezapomeneš?
Teď to bude již desátým rokem. Choreografií bylo za ta léta opravdu hodně. A asi ani nedokážu říct, která byla má nejoblíbenější. Každá byla něčím zajímavá. Ale, když si musím mezi těmi všemi vybrat, tak by to byl Hon na zlo (Drákula) a Snídaně v trávě.
Dosáhla jsi s tanečním kolektivem nějakých úspěchů na okresních soutěžích popř. přehlídkách? Jaké máš na tyto soutěže či přehlídky vzpomínky?
Náš ročník se žádných soutěží nezúčastnil, ale podle mě byl úspěch, už to, že jsme tančili ve Valašském Meziříčí na festivalu současného tance Tanec 2009, který se konal letos v červnu na nádvoří zámku Žerotínů. Na Tanci 2009, jsme tančili choreografii s názvem Otevřete sa mraky. Před vystoupením jsem měla poměrně velkou trému, ale ta, jak jsem si stoupla na jeviště opadla. Bylo to poprvé, co jsem tančila venku před tolika lidmi, ale bylo to úžasné. I poté co jsme odtančili jsem zůstala a byla jsem tam až dokonce, chtěla jsem vidět, jak vypadá balet na špičkové úrovni a musím říct, že to bylo něco naprosto úžasného.
Co cítíš, když tančíš?
I když to na první pohled nevypadá, tato otázka je opravdu moc těžká. Mně se líbí hlavně to, že když tančím zapomenu na všechno špatné. Cítím jakousi pohodu a to i přesto, že někdy je nacvičování hodně těžké.
Jaké jsou tvé oblíbené taneční prvky?
Já mám ráda klasický balet se kterým souvisejí například piruety, které, musím se přiznat, mi dělají občas potíže. Avšak, opět musím říct, že nemám nějaký nejoblíbenější prvek, který bych nějak upřednostňovala před ostatními.
Máš nějaký baletní vzor?
Mým baletním vzorem je moje paní učitelka Jana Hofmanová. Ta mě naučila vše co umím a za to jí moc a moc děkuji. Ale obdivuji všechny, kteří mají co dočinění s baletem, protože je to strašlivá dřina.
Dokázala bys čtenářům popsat atmosféru vystoupení TO? Co se odehrává v zákulisí a jaké bývají každoročně přípravy na toto vystoupení?
Přípravy začínají už na začátku školního roku. Při nacvičování se i mnohdy pobavíme, protože zkoušení nových prvků je někdy dost složité a v našem prvním podání někdy i směšné, ale všechno se do vystoupení vypiluje. Před vystoupením vnímá atmosféru asi každý jinak, ale podle mě je vždy pohodová a přátelská, každý se snaží pomoct s čím může, například malým baletkám s vázáním mašliček. Publikum bývá většinou milé, ale najdou se i takoví, které to nebaví a dávají to najevo různými způsoby. Ale těch naštěstí moc není.
Jedna z mých posledních otázek se bude věnovat choreografům a korepetitorům působících v TO ZUŠ Rožnov p.R. Mohla bys čtenářům popsat tvůj vztah k nim popř. pocity z jejich výuky?
Paní učitelku Janu Hofmanovou neznám jinou než usměvavou a vždy v dobré náladě, a to na ni obdivuji, protože vím, že to s námi nemá moc lehké. Většinou je to ona, která vytváří naše choreografie. Ona nás naučila vše, co umíme. Pan ředitel Petr Hofman nás učil step a pomáhá nám s vytvářením a s vylepšením choreografií. Pan učitel Josef Navrátil a paní učitelka Martina Šrámková nás naučili vnímat hudbu a vyznat se v ní. Bez toho bychom teď byli asi ztracení. Tímto bych všem chtěla za všechno poděkovat.
Předposlední otázka se bude týkat baletu a tvého budoucího života. Ptám se tě tedy. Chtěla by ses věnovat baletu i v budoucnosti?
To asi ne. Mám balet ráda, ale v budoucnu bych se chtěla věnovat něčemu jinému, ale věřím, že mě bude tanec provázet celý život.
Na závěr interview můžeš cokoliv vzkázat.
Co dodat na závěr, snad jen…, mějte se krásně a dejte baletu šanci.